O mně - nahoře namátkou obrazem a níže textem....
Background
Fascinuje mě krása a genialita přírody a baví mě být součastí rostlinné a živočišné říše a pomáhat jí existovat v době antropocentrismu (kdy mírou všeho má být člověk a jeho potřeby). Přírodní zahradničení a permakultura jsou pro mě cestou, jak na planetě Zemi fungovat a nemuset se před sebou stydět. Myslím, že jakékoliv šetrné zacházení s přírodními zdroji je potřeba studovat, podporovat a praktikovat. Nemusí to tedy být "jen" permakultura, ale třeba biodynamika, agrolesnictví, ochrana přírody a její management atd.
Moje náhledy formovalo studium humanitních věd (dějiny, sociologie, filozofie), které mě přivedlo k vědám environmentálním. Protože mě nebaví jenom teoretizovat, ale taky v praxi zkoušet, jestli teorie sedí, věnuji se tedy obojímu, jak intelektuální práci v oborech, které jsem studovala, tak permakulturní praxi.
Od roku 2009 jsem zažila permakulturu a přírodní (často biodynamické) zahradničení ze všech
možných úhlů pohledů a v různých rolích. Od té doby zahrady také navrhuji, někdy s menší, někdy s vetší intenzitou. Momentálně (2021) spíše s menší, protože se permakultuře věnuji ještě v rámci doktorského studia
na Centru pro otázky životního prostředí na Univerzitě karlově. Zajímá
mě, jaké ekoystémy umí permakultura vytvořit a jaké jsou služby, které
nám tyto ekosystémy mohou poskytovat. Jsou jiné než služby přírodních
ekosystémů? Je jich více? Jakou roli hrají kulturní služby, to znamená ty nehmotné
- duchovní, rekreační - při vnímání permakutlury?
Vlastní praxe
Mým úvodním permakulturním vzděláním byl
roční praktický kurz Permakulturního designu v roce 2009 u Jaroslava Svobody ve
Skalce u Doks.
V letech 2011-2012 jsem během 14 měsíců pracovala na více než deseti permakulturních farmách ve Španělsku a v Irsku. Byl to fantastický zážitek. Oblíbila jsem si zejména Irsko a jeho přátelskou atomosféru a permakulturní společenství, které tam zahrnuje nevěřitelně různorodé a pestré spektrum společnosti.
2013-2014 jsem se starala o zahradu ve vnitrobloku v Praze na
Vinohradech a pěstovala saláty a trvalky i tam. Z původního kopřivového
chaosu se stala, alespoň na nějakou dobu, produkční zahrada s
kompostem, trvalkami a začínajícím živým plotem.
Další etapa praktického sběru zkušeností následovala po dobu tří let ve Švýcarsku, tam jsem si na venkově vyzkoušela pěstování ve vyvýšených záhonech ve stínu a nakonec městské balkónové pěstování opět ve stínu :-) v Basileji.
Mezi lety 2017-2019 jsem se zahradnicky realizovala v příměstské zahradě v Praze-Lahovicích, kde byla spousta ovocných stromů a kde se na spíše menším záhonku dalo pěstovat i trochu zeleniny a trvalek (foto s měsíčkem lékařským). V době velkého sucha se jen potvdilo permakulturní pravidlo, že to, co člověk dělá často, musí být blízko. Tahle zahrada, bohužel, blízko nebyla a to se ve vedrech a suchu minulých let na úrodě podepsalo.
Ve stejné době jsem pěstovala i v komunitní zahradě v Nuslích, tedy opět vyvýšený záhon, tentokrát jen částečně ve stínu.
Od roku 2019 aplikuji permakulturní principy a principy tvorby přírodních zahrad na vlastním pozemku v Plzeňském kraji (fotky ve fotogalerii nahoře na stránce).
